Internetové stránky určené zájemcům o výuku latiny

Latinsky aktivně

Několik návodů a příkladů, jak používat latinský jazyk aktivně.

Oslovení, seznámení

Jedna ze základních otázek zahajujících komunikaci, tj. otázka po identitě (Jak se jmenuješ?), zní v latině: "Quis vocāris?" (přičemž "quis" je tázací zájmeno "kdo").

Pokud se podíváme podrobně na doslovné znění této kratičké věty, budeme ji překádat "Kdo jsi nazýván?" (vocāris = 2. sg. ind. préz. pas. = jsi volán, nazýván).

Protože ovšem latinské pasivum můžeme překládat do češtiny také pomocí zvratného zájmena "se", bude tento překlad o něco lépe česky vypadat: "Kdo se nazýváš?".

Jistě si ale vzpomenete, že jsme si o latinském nominativu říkali, že ho lze do češtiny překládat někdy také českým instrumentálem. Doslovně tedy může tato věta česky vypadat také: "Kým jsi nazýván?".

Samozřejmě, že do češtiny použijeme oficiálně překlad jiný, který je pro češtinu přirozenější, např. "Jak se jmenuješ?", "Kdo jsi?", "Jak ti říkají?" apod.

Ale proč vám to všechno tady tak podrobně vypisuji? Vždyť na první pohled se to někomu může zdát jako banální věc! Na tomto příkladu můžeme dobře pozorovat to, jak je latina "logická" v tom smyslu, že tázací zájmeno klade v této otázce ve tvaru nominativu (tomu se nejvíce podobá česká verze překladu "Kdo jsi?"). Latinské slovesné pasivum staví předmět děje této věty do nominativu (protože "předmětem" pasivního děje je vždy subjekt; srovnejte: "volám někoho" vs. "jsem volán"). Ovšem pokud jste správně pochopili všechny překladové roviny, které se v této větě ukrývají, máte především nakročeno k tomu, abyste začali rozumět způsobu, jak latina "myslí", jak se v latině uvažuje. To je důležitý krok k tomu, aby pro vás překládání originálních vět nepředstavovalo v budoucnu nepřekonatelné potíže.

Dobrovolný úkol: Jak byste na otázku "Quis vocāris?" latinsky odpověděli? A jak by zněla v latině otázka "Jak se jmenuje tvá babička?" (babička - avia, ae, f.), nebo "Jak se jmenuje tvůj přítel / tvá přítelkyně?". Dokázali byste na to také latinsky odpovědět? Jednoduchá latinská konverzace může začít.

Jak se daří?

Se základními znalostmi latinské gramatiky již můžeme tvořit jednoduchou konverzaci. Minule jsme si ukázali otázku po totožnosti ("Quis vocāris?"), nyní si můžeme vyzkoušet podobně praktickou "výplň" lidské komunikace. K otázce "Jak se ti daří / Jak se máš?" potřebujeme znát slovíčko valeō, ēre (být zdráv).

"Quōmodō valēs?" = "Jak se ti daří?".

Alternativou je otázka obsahující sloveso habeō, ēre (mít): "Quōmodō (tē) habēs?" = "Jak se máš?". (Zájmeno "tē" může být vynecháno - protože osobní zájmena jsme ještě neprobírali, nebudeme je používat.)

Jak můžeme na tuto otázku odpovědět? Kladné odpovědi jsou:

"Valeō." "Bene sum." "Bene mē habeō." (Poslední uvedená odpověď obsahuje opět osobní zájmeno.)

Záporná varianta odpovědi:

"Minus valeō." (Ne moc dobře.)

Tuto otázku můžeme rozšířit, když se budeme pídit po zdraví někoho jiného, tj. třetí osoby. Dědeček se latinsky řekne "avus, ī, m.", přivlastňovací zájmeno "tvůj" už možná známe: "tuus, tua tuum". Jak tedy bude znít otázka "Jak se daří tvému dědečkovi?"

"Quōmodō avus tuus valet?"

Jak by vypadala otázka: "Jak se daří tvému synovi/dceři?" (syn - fīlius, iī, m.; dcera - fīlia, ae, f.).

Omluvy

Občas potřebujeme sdělit svým přátelům omluvu, nebo zdůvodnit svou nepřítomnost apod. Ukážeme si, jak to lze říci v latině. Použijeme přitom jednoduchou syntax, tj. hlavní věty a nejvýše souřadná souvětí.

Excūsā mē, amīce. In nostram sessiunculam propter labōrem necessārium venīre nōn possum. - "Omluv mě, příteli. Na naše posezeníčko kvůli nezbytné práci nemohu přijít."

Přičemž "sessiuncula, ae, f." zde znamená přátelskou schůzku, kroužek, kde se tak trochu "klábosí". Pro vážnější schůzku je vhodné použít slůvko "conventiculum, ī, n.", případně "congressiō, ōnis, f." Pokud se chcete omluvit z našeho "čtení", "lekce", nebo "výuky", můžete použít slovo "lectiō, ōnis, f."

Důvod nepřítomnosti (ve větě vyjádřený po předložce "propter", která se pojí s akuzativem) může být kromě nezbytné práce ještě "nemoc" (morbus, ī, m.), nebo "rodinné záležitosti" (= causae domesticae; causa, ae, f. = příčina, důvod; domesticus, a, um = domácí) či "soukromé důvody" (= causae prīvātae; prīvātus, a, um = soukromý). Když pojedeme na cestu do zahraničí, můžeme použít slůvko "peregrīnātiō, ōnis, f."

Excūsāte mē, amīcī. In nostram lectiōnem propter causās domesticās (propter morbum, propter peregrīnātiōnem) venīre nōn possum. - "Omluvte mě, přátelé. Na naši lekci z rodinných důvodů (kvůli nemoci, kvůli cestě do ciziny) nemohu přijít."

Obsah

- Oslovení, seznámení
- Jak se daří?
- Omluvy

Vytvořeno 4. 2. 2019.  |  KONTAKT: provaznik.martin@seznam.cz